Zimní stadion Štvanice
Dnes bych vám ráda představila již zaniklý zimní stadion Štvanice, který byl i přes svůj statut kulturní památky zbourán v roce 2011. Nacházel se na ostrově Štvanice u Hlávkova mostu na Praze 7.
Tento stadion byl nejstarším zimním stadionem ve střední Evropě a vůbec první umělá ledová plocha v bývalém Československu. Jeho vznik se datuje do roku 1931 a hned několikrát v historii hostil mistrovství světa v hokeji. Zaznamenal výhry našeho týmu nad Ruskou sbornou, trénovali tam nejlepší krasobruslařské špičky jako Ája Vrzáňová nebo sourozenci Romanovi.
Vynikal 2 ledovými plochami, z nichž jedna byla tak maličká, že se jí přezdívalo „nudle“. Ráda vám přiblížím celou jeho historii včetně méně známých faktů, jejichž zjištění mě stálo několik hodin detektivní práce. Zdroje uvádím pod článkem.
Zimní stadion Štvanice, dále ho budu nazývat už jen Štvanice, je s našimi kurzy spjat více, než by kdokoliv čekal. Náš kurz, jak ho znáte dnes, míval dříve jiný charakter a za jeho vznikem stáli úplně původně moji rodiče. Během třiceti let se kurzy proměnily jak svým obsahem, tak časy lekcí a konaly se nejenom na zimním stadionu Nikolajka, ale také původně v Malé hale na Výstavišti, a právě na Štvanici.
Pojďme se podívat na historii Štvanice dnes trochu netradičně; a to chronologicky sestupně od jejího zániku až na její počátek. Má to své kouzlo, stejně jako měla Štvanice svou nezaměnitelnou vůni. Věřte, že jak se budete pročítat jejím osudem, zasteskne se vám po ní. A možná i ukápne slza…
Píše se červen roku 2011 a Štvanice jde k zemi. Pěkný dárek k nedožitým 80. narozeninám. Nejenom zub času si na ní vybral svou daň, ale také laxnost a neochota úředníků s tím něco udělat. Její osud byl v podstatě zpečetěn poté, co stadion zalila stoletá voda v roce 2002. Ani prohlášení za kulturní památku v roce 2000 nedonutilo magistrát hl.m. Prahy konat.
Mimochodem, status kulturní památky pro ni pomáhal vybojovat také můj otec, celoživotní vášnivý hokejista.
Její neutěšený stav byl dlouho znám, v konečných letech přišla i o část střechy. Stavba byla celá dřevěná, včetně ochozů, tribun a střídaček.
Byla to legenda mezi legendami.
Každý, kdo tam někdy byl ví, jaká atmosféra tam panovala. Historie na vás dýchala ze všech stran. V posledních letech před demolicí bylo jejím provozovatelem občanské sdružení Apex club, který se sice snažil a ledovou plochu pronajímal, nicméně dostatek financí na opravu se jim od oficiálního vlastníka nedostalo. Financovali z vlastních zdrojů, to bohužel nestačilo. Když se ke stadionu dostali, byl neudržovaný bezmála 20 let. A to dřevěné konstrukci neudělalo dobře.
Odsun Štvanice na vedlejší kolej byl způsoben otevřením dalšího zimního stadionu, a to konkrétně Velké sportovní haly na Výstavišti v roce 1962. Všechny velké a mezinárodní akce konané na Štvanici se přesunuly právě sem a Štvanice tak byla pozapomenuta.
V té době již měl stadion zastřešení, nicméně tomu tak dříve nebylo. Střechy se jí dostalo kvůli pořádání ME v basketbalu žen v roce 1956. Hned další rok pak hostila ME v boxu.
Mezi lety 1951 – 1976 se zde každoročně konalo mistrovství republiky v krasobruslení.
ME v krasobruslení tu proběhlo celkem 4x, v letech 1934, 1937, 1939 a 1948.
Stadion zvláště proslul pořádáním mistrovství světa v ledním hokeji, jež se zde konalo také 4x a to v letech 1933 (bronz), 1938 (bronz), 1947 (zlato) a 1959 (bronz). Právě v roce 1947 zde českoslovenští hokejisté získali první titul mistra světa.
V roce 1955 se odsud vysílal první televizní sportovní přenos.
Naši hokejisté pravidelně brali medaile jak na OH, tak na MS a ME. Hokejové legendy, ale i ty krasobruslařské, se prostě zrodily na Štvanici. Pro hokejový klub LTC byla Štvanice od počátku domovským stadionem. Krom šampionátů a ledních revue se zde konali na denní bázi tréninky jak hokejistů, tak krasobruslařů a také velmi oblíbené veřejné bruslení.
Jeho velká plocha, a zde se historické prameny rozcházejí, o velikosti 90 x 45 metrů nebo 94 x 32 m nebo 90 x 34 m byla rozdělena na 2 ovály; jeden hokejový o standartní velikosti 60 x 30 m, a ten druhý oválek prostě tak nějak zbyl navíc. Právě dle jeho tvaru se pro něj vžil název „nudle“. Rozměr byl tedy na delší straně 30 m a na kratší straně ten zbytek.
Nudle sloužila dle pamětníků a zdrojů pro tréninky krasobruslařů či veřejné bruslení (a to když na velké ploše probíhal trénink hokejistů), pro tréninky dětí (hokejisté nebo krasobruslaři) a pro veřejné bruslení dětí s rodiči (dnes bývá odděleno provazem v jednom z rohů ledové plochy).
Na nudli a příležitostně i na velké ploše se konaly v minulosti několik let naše kurzy bruslení a hokeje pro děti, a to ještě před tím, než jsme na mnoho let zakotvili na zimním stadionu Nikolajka. Já se zde učila bruslit na již zmiňované „nudli“.
Za návrhem stadionu s kavárnou stál architekt Josef Fuchs, který tvořil v duchu funkcionalismu. Podílel se mimo jiné i na návrhu Pražského Veletržního paláce. Na stadion se vešlo dle dobových pramenů dokonce až 10 000 diváků. Některé tribuny byly kryté, jiné snad dokonce pojízdné. Nechyběla ani vyhřívaná lóže. Kavárna dodnes stojí, ale svá nejlepší léta již má dávno za sebou.
Úplně první zápas se zde ještě v provizorních podmínkách odehrál 17.ledna 1931. Jednalo se o hokejové utkání mezi LTC Praha a Manitoba University of Canada. Slavnostní otevření se konalo až o rok později, konkrétně 6. listopadu 1932 za zvuku Smetanovy Libuše. Zápas Československa s Francií tehdy skončil remízou 4:4.
Štvanice byl stadion s mnoha Nej. V srdcích všech příznivců ledových sportů bude vždy zaujímat své čestné místo. Nikdy nezapomeneme.
Brožová Karolína
Zdroje:
Internet
https://sportantique.cz/zimak-na-stvanici
https://www.facebook.com/stvanice/?ref=page_internal
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_stadi%C3%B3n_%C5%A0tvanice
https://www.zimnistadiony.cz/view.php?cisloclanku=2003051301
https://www.nastartu.cz/zimnim-stadionem-stvanice-prosla-historie-a-v-roce-2011-demolicni-ceta
Pamětníci:
Ing. Hozman Vladislav
Ing. Hozmanová Táňa
Hozmanová Františka
